Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

4. kolo podzim 2019 - FFT"A" - Hustopeče

25. 10. 2019

Ve čtvrtém kole nám byl přisouzen tým z Hustopečí. Den před zápasem se mě žena ptala, kdo může hrát "flórbal" (plete si flórbal a futsal) za Hustopeče, že tam chcípl poslední pes v čtyřiaosumdesátým na jaterní selhání. Zastal jsem se ale kluků, protože místní náčelníci dělají velké pokroky s prací s mládeží a dětmi, takže jsou Hustopeče už nějaký ten pátek na futsalové mapě visící na honosné radnici na Vinckách. Náš starosta Jirka Čejka je stará šelma s prořídlými vlasy a děravou radnickou pokladnou, takže kačáky dostáváme, jen když jeho kluci, co mastí petang a holky, který přespávají za probéčkem, nestihnou všechno do Vánoc utratit nebo už mají z toho sportu slezlý sliznice. To bude asi hlavní rozdíl mezi Vinckama a Hustopečema. Naši borci pomalu plešatí a břicho jen těžko schovají pod dres, zato hustopečáci jsou malí hubení šikulové, kteří chodí v sobotu po obědě ještě spát a večerku mají hnedka po špíle.

Dnešní zápas měl jen jednoho hrdinu – Honzu Štraita. Dal gól a pak si v druhém poločase nedobrovolně ustlal na palubovce.

Sestava dnes byla uhňácaná ze všeho, co mohlo běhat. Nemoc, chlastačky a práce nás postavili před velkou zkoušku. Že hrdinný přístup mu není cizí, ukázal David Malý, který se rozhodl nastoupit i s teplotou, aby nás bylo alespoň 7+1.

Sestava: Valda - David Malý, Tomáš Sedlák, Lukáš Rozbořil - Roman Koutný, Matýsek Zouhar, Pavlík Maruš, Jan Štreit

FFT Vinohrady - Hustopeče 2:2

Zápas začal oťukovačkou a byl spíše bojovný. Při našem každém kontaktu s míčem jsme cítily soupeřovy nožky a ručky, ale rozhodčí nastavili metr, který jsme rozšifrovali až v poločase. To jsme naštěstí vedli 2:0 po trefě právě Honzy Štreita, ze kterého tímto gólem spadla snad definitivně deka a bude pálit ostrými dál. Druhý gól přidal Paca, kterého před prázdnou bránou našel Roman Koutný. Do druhého poločasu jsme si řekli, že budeme hrát tvrději, rozhodčí však začali pro změnu pískat úplně všechno, což nám bleskově došlo, až při našem pátém akumulovaném faulu, takže jsme museli začít hrát jako gentlemani. Čímdálvíc jsme ale pociťovali únavu. Poté přišel rozhodující moment, kdy jeden maličkej hubeňour loktem sestřelil nepřipraveného Honzu, a ten najednou nemohl popadnout dech. Na hřišti byl zmatek, nikdo nevěděl moc co má dělat a Honza tak po chvilce ztratil vědomí. To už ale přispěchal o berlích velitel od soupeře a jasnými instrukcemi se podařilo Honzu zase přivést zpět mezi nás dýchající. Tímto děkujeme všem, kteří měli o Honzu strach, jako my. Ještě jednou se podíváme na video a ten zákrok si prohlédneme znovu v klidu a pak až z toho vyvodíme závěry. Mladej se tak může v klidu dostat na blacklist Vinohrad, kam by se zařadil mezi hvězdné bučovické křupky, je tam i pan Jaroslav, který pingluje v restaurantu u kocoura, pak nějaký kluci, kteří mi v sobotu ráno nechali teplý pozdrav v mých botách, který jsem si sušil na balkóně a Zora z Julcu, která je sice jediná dostupná i ve středu po druhé hodině ranní, ale má migrénu 24/7 a umělý koleno - ve výsledku je proto lepší vytáhnout patnáct járů starý kolečkový brusle a hoďku na nich jezdit kolem bloku.

Celkově to vypadalo, že měl soupeř v kádru jednoho či dva kluky, kteří asi měli pocit, že jsou suproví futsalisti, asi o 30 cm větší a o 30 kg těžší, než co udává jejich zdravotní karta v dětské nemocnici. Tihle borci měli problém dostat svoje ego pod kontrolu a pod strop tělocvičny. Jinak byl soupeř kvalitní, měl šikovného útočníka, který nám dal oba góly a fanoušky, kteří klasicky hnali své hochy do útoku a Matýska do sprch. Zápas skončil 2:2 poté, co odpadli Honza i David a dohrávali jsme v pěti, ale důležité je, že je Honzík v pořádku a na pozápasovém pivu jsme se domluvili, že si celý náš tým zaplatí instruktáž první pomoci, abychom nebyli za úplný jelita a mohli příště třeba pomoct zase my.